Obyvatelé Venet neznají heraldiku v evropském slova smyslu. Namísto znaků využívají korouhve, které slouží k identifikaci mužů šlechtického stavu. Jen tito muži mohou být vlastníky osobních standart, které buď dědí po meči (v případě králů a vévodů), či jim je po dobu jejich životů propůjčuje král (tzv. korouhevní páni).
Vlastníci osobních korouhví však mohou dát svolení s využitím kresby své korouhve na vlajkách a praporech jiných osob a korporací. Ty však musí mát jiný tvar a rozdílná je často velikost. Nejběžnějšími osobami s právem nosit barvu a kresbu jsou rodinní příslušníci korouhevních pánů, nejčastějšími korporacemi jsou armádní sbory, ale též i města či cechy.
Venetské prapory sdílejí některé rysy evropské heraldiky, jako jsou například používané barvy (zlatá, stříbrná, modrá, červená, zelená a černá), používají se však jen obecné (geometrické) figury a počet barev na vlajce je omezen na dvě (s určitými nečetnými výjimkami). Figury se navíc musí dotýkat okraje vlajky (výjimkou je královská standarta). Závazný je i tvar a rozměry osobních standard (s tzv. vlaštovčími ocasy), a pevný úzus panuje i u druhotných praporců a vlajek.
Použití standart je typické i pro Prytanské císařství, přičemž i tam se dodržují podobná pravidla (s určitými omezeními danými komplikovanější hierarchií šlechticů a jejich striktním oddělením od neprivilegovaných obyvatel).
